Jeden náročný den v práci střídá druhý a vy už máte pocit, že to nevydržíte? Zvládnete to! Stačí, když si přečtete těchto 11 rad, jak v práci nevyhořet a uvedete je do praxe.
„Zavolám ti zítra.“ jsou tyto fráze důvěrně známé? Určitě jste je už mnohokrát slyšeli a možná sami i použili. Jakoby se stalo módou prohlašovat, že nestíháme. Kompenzujeme si tak pocit méněcennosti nebo jen chceme, aby ostatní viděli kolik toho zvládneme utáhnout? Kdy bude pro nás duševní zdraví stejně důležité nebo důležitější než práce?
Vyhořet můžete v jakémkoli povolání
Společnost se nastavila tak, že s obdivem hledíme na člověka, který chodí o deváté vyčerpaný domov, táhne i víkendy a veškerý čas obětuje práci. Pokud ale někdo řekne, že se rozhodl trávit v práci méně času a více se věnovat sobě nebo rodině a dbát na své psychické zdraví, považujeme to za zvláštní. Takový člověk je automaticky líný flákač, který to daleko nedotáhne.
Jak dlouho jsme však schopni nést důsledky dlouhodobého stresu z řady povinností, příliš vysokých nároků, rychlého životního tempa a tlaku okolí? Co se stane, když se sklenice naplní až po okraj a přeteče? Vyhoříte. Doslova. Budete se cítit jakoby ve vás zhasl plamen. Nedokážete se pro nic nadchnout, ale ani dokončit běžné povinnosti.
Syndrom vyhoření může potkat každého. Vůbec nezáleží na tom, na jaké pozici pracujete. Pokud jste ve vaší práci dlouhodobě vystaveni náročným podmínkám, může se u vás syndrom vyhoření rozvinout bez ohledu na to, zda máte vysokou manažerskou pozici nebo sedíte za pokladnou v hypermarketu. Dá se však včas zjistit, že něco není v pořádku a zakročit? Znamená množství stresu automaticky vyhoření? Podívejte se, jaké jsou první signály a co dělat, abyste zvládli v práci i náročné dny.
Stres a syndrom vyhoření není totéž
Lidé si často zaměňují stres a pocit vyhoření. Stres je považován za negativní stav spojený s nadměrným množstvím povinností nebo jiné zátěže. Prožívání stresu vás však dokáže stimulovat a nabudit, abyste našli řešení, díky kterým problém vyřešíte. Pokud však ke stresu dochází dlouhodobě a opakovaně může způsobit syndrom vyhoření. Jeho hlavními spouštěči jsou neustálý časový tlak, vysoké emoční napětí a chronický stres.
Eva Morovicsová z Psychiatrické kliniky ve své studii Syndrom vyhoření a možnosti jeho prevence říká, že „rozdíl mezi stresem a syndromem vyhoření spočívá v tom, že do stresu se může dostat každý člověk, avšak syndrom vyhoření se vyskytuje pouze u lidí, kteří se intenzivně věnují práci, mají vysoké cíle, očekávání a motivaci“. Pokud jste tedy v práci každodenně vystaveni stresu, může u vás dojít až k syndromu vyhoření. Neplatí však, že pokud v práci čas od času nestíháte, nebo toho máte občas plné zuby, jedná se automaticky o fázi vyhoření.
Stres je charakteristický vysokou angažovaností, zvýšením prožíváním emocí, hyperaktivitou a naléhavostí na okolí. Vede však ke ztrátě energie, úzkostným poruchám a fyzickým zdravotním problémům. Naopak při syndromu vyhoření se člověk stáhne do sebe, jeho emoce jsou otupělé a pociťuje neustálou bezmocnost a beznaděj z každé situace. Ztratí jakoukoli motivaci nejen pro pracovní, ale i soukromé činnosti. Časté jsou depresivní stavy a hrozí emocionální poškození.
Syndrom vyhoření je chřipka
Ačkoli se to tak, zvláště v posledních letech, může zdát, syndrom vyhoření není nakažlivé onemocnění, které dostanete podobně jako chřipku nebo rýmu. K vyhoření se přepracováváte dlouhodobě a musíte projít různými fázemi, aby se u vás tento stav rozvinul.
Důležité je vědět, že můžete v kterémkoli stadiu vyhledat odbornou pomoc. Nejlepší je domluvit si termín u psychologa. Pokud se však na tento krok necítíte, ale zároveň si chcete o svých problémech popovídat, je tu pro vás anonymní a bezplatná nonstop poradna IPčko. Pomoc naleznete například i ve FB skupině Union pro zdravou duši, kterou spravuje zdravotní pojišťovna.
Jak však zjistíte, že něco není v pořádku a množství stresu, který jsme zmiňovali výše je neúnosné.
Fáze 1: Nadšení. Miluji svou práci a udělám pro ni všechno. Může to souviset s povýšením. V práci si všimli a ocenili vaše schopnosti, takže jste dostali větší zodpovědnost a množství nových úkolů, které se snažíte provést co nejlépe. Možná dokonce opravujete a dokončujete úkoly, které jste zadali podřízeným, jen abyste neselhali. Jste hyperaktivní a překypujete nadšením a nápady. V práci trávíte stále více času a zapomínáte na přátele, rodinu a své zájmy.
dstavovali. Stále se však snažíte utáhnout všechny povinnosti navzdory časovému stresu. Začínají se projevovat známky únavy.
Fáze 3: Frustrace. Opravdu mám rád svoji práci? Tady už začínáte pochybovat, jestli má vaše práce vůbec nějaký smysl, protože navzdory velkému úsilí a množství času, které do ní vkládáte, máte pocit, že nevidíte žádné výsledky. Nikdo vás navzdory vaší snaze neocení. Děláte si starosti, hůře spíte, trpíte nechutenstvím a bolestmi hlavy.
Fáze 4. Apatie. Moje práce je mi ukradená. Po delší době frustrace se dostaví pocity, kdy vám už na vaší práci vůbec nezáleží. Provádíte jen nejnutnější věci a to jen proto, že potřebujete z něčeho platit účty. Vaše práce vám již nepřináší žádné potěšení. Jste velmi unavení, často býváte nemocní, trpíte nespavostí a těžko se soustředíte.
Fáze 5. Vyhoření. Jste psychicky a emocionálně vyčerpaní, že nedokážete provádět ani běžné činnosti a často máte problém vůbec vstát z postele. Máte pocity selhání, zklamání a to může vést agresi. Zároveň však nemáte naprosto žádnou chuť vrátit se k práci, protože v ní nevidíte žádný smysl. Přicházejí stavy úzkosti a deprese. V tomto okamžiku je nezbytné vyhledat odbornou pomoc.
Stresu se asi nevyhnete, vyhořet však nemusíte
V některé z fází vyhoření se dnes nachází spousta lidí. V menší či větší míře prožíváme stres téměř každý den, ale rychlé pracovní tempo a kolotoč v domácnosti nám mnohdy ani nedovolí si uvědomit, že něco není v pořádku. Pokud však varovné příznaky rozpoznáte včas, dokážete s tímto problémem bojovat mnohem účinněji. Na začátku vyhodnoťte své možnosti. Střízlivě se zamyslete nad tím, zda ještě situaci zvládnete sami, s podporou rodiny a přátel nebo vyhledáte odbornou pomoc.
Ideální scénář je, nevyhořet vůbec. Dá se však proti tomu něco dělat. Existuje prevence, která by vás spolehlivě ochránila. Vyzkoušejte těchto 11 rad.
Omezte počet hodin, které trávíte v práci. Pracujte od – do a povinnosti si nenoste domů.
Zkuste do svého běžného dne zařadit nějakou fyzickou aktivitu. Nemusíte si hned pořídit permanentku do fitness centra. Pro začátek stačí, když si každý den uděláte malou procházku.
Pořádně se vyspěte. Snažte se spát 6 – 8 hodin denně. Nastavte si pravidelný režim. Pokud budete v posteli před půlnocí, ráno se vám bude mnohem lépe vstávat a budete mít víc energie.
Vyhraďte si čas na vaše oblíbené relaxační aktivity. Sauna, masáž, jóga, to vše vám pomůže uvolnit napětí. Klidně můžete navštívit i kosmetický salon nebo si zajít do kadeřnictví. Potřebujete získat pocit, že jste pro sebe něco udělali a na prvním místě jste vy.
Změňte prostředí. Vydejte se na dovolenou delší než prodloužený víkend a získejte odstup od celé situace.
Nezapomínejte na přátele. Nevymlouvejte se a nerušte schůzky. Ideální je pokud, si domluvíte pravidelný den i čas setkávání, který budete dodržovat. Fotbal ve čtvrtek v sedmé nebo tenis v pondělí v osm.
Nezapomínejte na sebe. Nebuďte na sebe příliš přísní a pokuste se bojovat se svým perfekcionismem a touhou po dokonalosti. Vybudujte si k práci zdravý postoj založený na realistických očekáváních.
Naučte se říkat ne a stanovte si priority. Přesně si vymezte své hranice a respektujte je. Zároveň se naučte delegovat povinnosti a lépe spolupracovat.
Vnímejte chyby jako příležitost růst a posouvat se dál, ne jako velká selhání. Dělejte tak nejen u sebe ale iu ostatních.
Mluvte. Přiměřeným způsobem ventilujte své emoce a názory.
Vytvořte si harmonogram. Plánujte nejen svůj pracovní, ale i osobní život. Jinak se vám stane, že ačkoli stihnete dokončit veškerou práci, čas na schůzku s přáteli, návštěvu rodiny nebo jízdu na kole s dětmi vám nezvýší.
