Konstatují to vědci z hudební laboratoře Macquarie University v australském Sydney. Ve studii, jejíž výsledky publikovali v magazínu Royal Society Open Science, zjistili, že fanoušci death metalu nejsou znecitlivění vůči obrazům násilí.
„Fanoušci death metalu jsou milí lidé. Nepůjdou nikomu ubližovat,“ uvedl profesor Bill Thompson, který se spolu s kolegy už několik desetiletí věnuje vlivům hudby na lidi. „Mnoho lidí má v oblibě smutnou hudbu, a to je tak trochu paradox – proč bychom chtěli být smutní? Stejně je to is hudbou s agresivními a násilnými tématy. Pro nás je to psychologický paradox, takže (jako vědci) jsme zvědaví a zároveň je nám jasné, že násilí v médiích je společensky významná problematika,“ vyjádřil se.
Odborníci se ve studii zaměřili na podvědomé reakce lidí. Do testu se zapojilo 32 fanoušků death metalu a 48 lidí, kteří mají rádi jiné žánry. Vědci jim pouštěli death metal nebo pop a zároveň jim promítali nepříjemné obrázky. Cílem experimentu bylo změřit reakce v mozcích zúčastněných na násilné scény a porovnat, jak hudba, kterou poslouchali, ovlivňovala jejich citlivost, vysvětlila vedoucí výzkumu Yanan Sun. Aby tento vliv otestovali, použili dvě písně považované za protichůdné – Eaten od kapely Bloodbath a Happy Pharrella Williamse.
Účastníkům a účastnicím přes sluchátka pouštěli některou ze zmíněných písní a zároveň jim ukazovali dvojice obrázků – před každým okem jiný. Jeden přitom zobrazoval nějakou násilnou scénu, například útok na ulici, a druhý zase něco neškodného, například lidí, kteří jen tak kráčejí po ulici. „Říká se tomu binokulární rivalita,“ vysvětlila Sun. Základem tohoto testu je skutečnost, že když většině lidí ukazují před jedním okem neutrální obrázek a před druhým násilí, většinou více vnímají ten násilný. „Pravděpodobně jsou za tím biologické důvody, protože je to hrozba,“ ozřejmil profesor Thompson s tím, že pokud by fanoušci násilné hudby byli znecitlivění vůči násilí, „jak se obávají různá sdružení rodičů, náboženské skupiny nebo cenzoři“, neukazovaly by se u nich stejné tendence, fanoušci death metalu však reagovali na násilné obrázky stejně jako ti, kteří takovou hudbu neposlouchají.
Tato zjištění by podle Thompsona měla uklidnit náboženské skupiny i rodiče, kteří mají obavy z násilné hudby. V širším záběru však nadále přetrvávají obavy, že násilí v médiích vede k sociálním problémům. „Jste-li znecitlivění vůči násilí, pravděpodobně by vám nevadilo, kdybyste na ulici viděli, že někomu ubližují – nepomohli byste,“ vysvětlil profesor. Ale zatímco výzkumy potvrdily takové znecitlivění u lidí, kteří hrávají mnoho násilných videoher, v případě hudby je to zřejmě odlišné. „Dominantní emocionální reakcí na tuto hudbu jsou radost a pocit posílení. Myslím, že transformovat poslech této hudby na posilující a krásný zážitek je úžasný,“ uzavřel Thompson.
S výsledky výzkumu se ztotožnil i Nick Holmes, hlavní zpěvák skupiny Bloodbath, který v rozhovoru pro BBC News konstatoval, že jejich texty jsou „neškodná zábava, jak potvrdila studie“. Sám podle vlastních slov upřednostňuje hudbu, která je „melancholická, dramatická, smutná nebo agresivní“ a dává mu sílu. Na adresu textu jejich písně Eaten, kterou vědci použili ve studii, přitom poznamenal, že by ho „upřímně šokovalo, kdyby někdo po jejím slyšení zatoužil, aby ho snědl kanibal“.
